JAN ŠIBÍK PHOTOGRAPHER
Jan Šibík - photojournalist
MOST POPULAR STORIES
THIS WEEKOVERALL
¨
 

Dny hněvu, naděje i strachu

„Pokud dojdou až sem a najdou nás, budeme se bránit!“ chrlí překotně, ale přesto polohlasem Taufík. S těmi, kdo právě prohledávají domy v centru Káhiry a pátrají po demonstrantech, přitom vůbec není legrace.

 

 

JSOU TO ZLOČINCI, vláda je pustila z vězení, aby rozehnali protestující. Tihle lidé se vůbec nemusejí ohlížet na nějaké zákony,“ šeptá starý pán, který vyčerpanému triu mladých rebelů poskytl útočiště a studenou vodu u svých dveří.

 

Moc velkou radost z toho nemám. Když dole na ulici zastavila dodávka a seskákala z ní parta očividných hrdlořezů, tiše jsem se vytratil pod střechu tohoto domu. S příchodem demonstrantů se proti své vůli sám stávám terčem provládního gangu. Naštěstí nás nenašel; kluci se po půlhodině oklepali a zase vyrazili se svými klacky bít se znovu do ulic.

 

KDO JE VLASTNĚ KDO?

Několik předchozích hodin policie sváděla krvavé boje s tisícovkami demonstrantů. Byla to poziční válka se vším všudy, bojové linie se posouvaly sem a tam. Mezi protestujícími převažovali obyčejní lidé, kteří se bít rozhodně nepřišli – úředníci, dělníci, starší manželské páry. Byly tam i rodiny s dětmi. „Já že ohrožuji svou ženu a syny? Vzal jsem je sem kvůli jejich vlastní budoucnosti!“ rozčiloval se chlapík, když jsem se ho zeptal, proč si dělá živý štít z malého dítěte na ramenou. V tu chvíli se k nám blížil kordón těžkooděnců, výbuchy granátů se slzným plynem byly stále hlasitější a za chvíli nás pohltila lidská vlna hnaná panickým strachem do bezpečí.

 

Linie drželi nebojácní mladíci i pár holek, kteří rozhodně žádní beránci nebyli. „Lid si přeje konec režimu!“ skandovali egyptské heslo roku. Podpůrné skupiny v postranních uličkách rozbíjely betonové sloupky, aby získaly munici a „nenásilný“ protest bylo čím podpořit.

 

Pátek 28. ledna byl čtvrtým dnem nepokojů a vlastně vyvrcholením drsných policejních zásahů proti revoltě. Kdo mohl tušit, že přijdou ještě horší věci. Ano, nenáviděnou policii nahradila v ulicích armáda. „Vojáci jsou s námi, každý z nás byl na vojně, armáda a lid jsou jedna síla!“ podělil se se mnou o radost pětadvacetiletý mladík. Armáda proti demonstrantům opravdu nezasahovala, a dokonce si nechala pomalovat obrněné transportéry protivládními hesly. Jenže odchod policie přinesl nový fenomén, jenž zasáhl do životů i lidí, kteří s protesty neměli nic společného. Rabování, zapalování aut, přepadání. Nástup lůzy. Až s odstupem času se ukáže, zda se policie stáhla ve snaze uklidnit situaci. Anebo šlo naopak o cílené vyvolání krize, jež měla ukázat, že se Egypťané bez pevné ruky prezidenta Husního Mubáraka vlastně neobejdou.

 

„Když jsem si šel včera večer z hotelu koupit vodu, byla v té výloze jen malá díra od kamene,“ podivoval se polský turista Wiktor, zatímco pozoroval, jak personál značkové prodejny Adidas uklízí spoušť po rabující hordě. „Po čtvrthodině jsem se vracel, už tam byl obrovský otvor. A desítky mladíků vylézaly ven. Ruce měli plné triček a tenisek,“ dodal očitý svědek. Vedoucí obchodu jen hlesl, že přišel o majetek za desítky tisíc dolarů. Místo policie a tajných agentů, kteří dosud udržovali centrum turistické velmoci relativně bezpečné, proto nastoupila domobrana. Chlapi s klacky a noži přes noc tábořili u svých živností a snažili se odrážet nájezdy zločinců. Přituhovalo, protože z věznic uteklo několik tisíc lidí. Radikálové plenili i policejní stanice, kde kradli zbraně.

 

„V noci někdo vyloupil naši elektroprodejnu. Ty bandy chodí s noži, někdy mají i pistole. Proto sedíme před svými obchody aspoň s tyčemi, abychom chránili svůj majetek,“ vysvětloval jeden z dobrovolných ochránců veřejného pořádku.

 

REŽIM JE ZCELA PROHNILÝ

Poslední lednovou neděli jsem se vydal za předním znalcem egyptského režimu, profesorem Americké univerzity v Káhiře Galálem Amínem. Jel jsem za ním do „lepší čtvrti“ Ma’ádí a s taxikářem Širífem jsme měli co dělat, abychom stihli domluvenou hodinu. Někde jsme se proplétali davy demonstrantů, jinde dopravu brzdily ohořelé vraky policejních aut. Nakonec v samotném Ma’ádí jsme museli překonat několik kontrolních stanovišť občanských hlídek.

 

„Každého zaskočilo, s jakou razancí se opoziční hnutí ozvalo!“ přiznal slovutný profesor a autor dvou knih o prohnilé podstatě Mubárakova režimu. „Je to ale jen výsledek léta zrajících obrovských problémů. Přibývá tisíců nezaměstnaných, a to i mezi velmi dobře vzdělanými lidmi. Stagnují příjmy, ale ceny rostou,“ shrnul Galál Amín. „Egyptský režim bohužel zcela podlehl americkému tlaku. Jedním z výsledků je, že už asi dvacet let vláda horlivě plní všechna doporučení Mezinárodního měnového fondu – škrtá sociální výdaje, omezuje veřejné služby, jako je školství a zdravotnictví. Volný trh tak poznamenal milióny chudých.“

 

V ulicích sofistikovanou argumentaci nahrazují jednoduchá, často i vtipná hesla. Pokud zrovna neteče krev, shromáždění na náměstí Tahrír připomínají happening. Ale jen do středy 2. února. Toho dne se na protestní tábor vrhly tisíce prezidentových stoupenců. S kamením, tyčemi a biči – někdy ze hřbetu koně nebo velblouda – rozpoutali bitku, která za dva dny přinesla smrt jedenácti lidem a zranění tisícovce dalších. Provizorní lazarety opět nestíhaly.

 

„Chci, aby už byl v Egyptě zase klid, proto stojím za prezidentem,“ vysvětlil mi pan Ajman, jenž na rozdíl od násilníků podporuje režim pouze verbálně. „Mubárak vládne už třicet let a udělal řadu chyb, to je pravda. Ale také má za sebou hodně dobrého a lidem se nežije úplně špatně. Asi už by měl odejít, ale tohle násilné povstání není řešení. Turisté odjíždějí a bude trvat léta, než se vrátí – pokud vůbec. Tohle to je cesta ke změně režimu? Co má přijít po Mubárakovi? Muslimské bratrstvo, které bude zlodějům sekat ruce?“ Jedenatřicetiletý Ajman byl výjimečný tím, že se bavil se zahraničním novinářem. „Dost mi vadí, že celý svět sleduje pár set tisíc protivládních křiklounů a nijak se nezabývá otázkou, kde je zbývajících osmdesát miliónů Egypťanů,“ podotkl ironicky.

 

NOVINÁŘI = SOUČÁST HRY

Asi i kvůli tomuto přesvědčení se reportéři stali pro zastánce prezidenta lovnou zvěří. Začali je brutálně napadat v ulicích, vyplenili několik televizních studií. „Podporujete demonstranty, chápeš to?“ hulákal na mě jeden ze mstitelů, právě když jsem chtěl jeho přátele požádat, aby mi podrobněji vysvětlili, proč se také vydali demonstrovat. Vzteklí začali být i někteří opoziční aktivisté. Američané otáleli s odesláním svého letitého spojence Mubáraka na politický hřbitov a otevřeně se za jeho režim postavil Izrael. „Víš, co to znamená, víš, o co jde?“ řval na mě pro změnu protivládní dav a tiskl mi do obličeje fotku Mubáraka na pozadí americké vlajky a Davidovy hvězdy. Zachránilo mě, když zjistili, že nejsem Američan.

 

Trable novinářů by neměly být námětem reportáží. V Egyptě se ale staly součástí hlavního děje. Když minulou sobotu přijela do Egypta řádně akreditovaná reportérka francouzského rozhlasu, pochopila to hned na letišti. „Okamžitě mi sebrali veškeré novinářské vybavení, budu si všechno muset půjčit od kolegů,“ řekla mi zaskočená Francouzka. Snaha egyptského vedení zastavit tok zpráv do zahraničí byla zjevná. Ke štvanici na novináře se ale přidávaly i stále drzejší rabiátské skupiny, u nichž se dalo o politické motivaci směle pochybovat. Už nešlo jen o to, jak zajistit pořádnou novinařinu nebo jak si uchránit svůj majetek. Šlo o život. Byl to zas jen výsledek anarchie, nebo nějakého politického plánu? Vrátí se život v Egyptě zase k normálu? A kdy?

 

„Welcome to Egypt!“ zabručel na mě skrz své vykotlané zuby staženým okénkem do taxíku hromotluk s obrovskou dýkou. Usoudil, že nepředstavuji hrozbu pro egyptskou svrchovanost a že mě ani neoloupí.

 

Takže ano. Rád zase někdy přijedu.

 

Text: Břetislav Tureček, ZPRAVODAJ ČRo NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

 

 

 

WORKSHOP + NEWS
KNIHA JAN ŚIBÍK - DESET LET

 

KNIHA JAN ŠIBÍK - DESET LET 

ORIGINÁLNÍ, AUTOREM PODESANOU FOTOGRAFIÍ 

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

http://bit.ly/2myWHEh

DÁRKOVY POUKAZ - MOBIL 2017

TERMÍNY WORKSHOPU JANA ŠIBÍKA

NOVÝ TERMÍN  29. 10. 2017 a rok 2018

Sedmihodinový workshop

Cena 1800 Kč

Přihláška:sibik@volny.cz

DÁRKOVY POUKAZ - DIGITÁL 2017

TERMÍNY WORKSHOPU JANA ŠIBÍKA

NOVÝ TERMÍN:28. 10. 2017 a rok 2018

10 hodinový workshop

Cena workshopu: 2500 Kč

Přihláška: sibik@volny.cz 

INSTAGRAM PHOTONEW
Instagram
31.01.2013
27.01.2013
26.01.2013
\
BOOKS FOR SALE

JAN ŠIBÍK -  DESET LET

VČETNĚ ORIGINÁLNÍ, AUTOREM

PODEPSANÉ FOTOGRAFIE

O ROZMĚRU 24X33 CM

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 

Deset let, tak se jmenuje nová kniha Jana Šibíka. Jak název napovídá, završuje desetiletou práci autora, jenž dlouhodobě formuje podobu české reportážní fotografie. Přírodní katastrofy, KLDR jako bizarní relikt komunismu, ale také arabské jaro, občanská válka na Ukrajině, a hlavně utečenecká vlna dosud nebývalých rozměrů, to jsou témata, jimž se Jan Šibík během uplynulé dekády věnoval. Ve svém celku se kniha stává svědectvím o proměně světa, k níž v tomto období došlo. Světa, v němž ideologie nesvobody a násilí hledají a nabývají novou tvář. V tom je zásadní myšlenkové poselství Šibíkových fotografií.


Text: Dan Hrubý

 

VIDEO  
JAN ŠIBÍK- HYDE PARK, ČT
This div will be replaced

Next videos:
1. INTERWIEV JANA ŠIBÍKA NA Z1
2. Šibík, Šíma - Revoluce v Egyptě, ale fakt né vážně
3. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 1. část
4. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 2. část
5. ZÁPLAVY V PÁKISTÁNU ŠIBÍK+ŠÍMA
 
 
Garážová vrata I Svěží vítr I Majla.cz I Tanec Ostrava I Mareti I Betonové výrobky I Slovenské reality