JAN ŠIBÍK PHOTOGRAPHER
Jan Šibík - photojournalist
MOST POPULAR STORIES
THIS WEEKOVERALL
¨
 
TEXT

Ruský špalír
65. VÝROČÍ KONCE VÁLKY, Moskva, Rusko 7 - 9. květen 2010

 

Doprava odjela zelená armáda, zleva přij íždí oranžová, formace kropicích vozů. Střetly se tu na oslavu Rudé armády. Právě skončila dva roky pečlivě chystaná vojenská přehlídka na počest 65. VÝROČÍ KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.

VÍTE, PROČ JSME VYHRÁLI VÁLKU?“ ptá se mě devadesátiletý Nikolaj Grigorjevič Alexejev. „Protože jsme byli bezpodmíneční patrioti velké centralizované země. A měli jsme silné vůdce, poslední takový byl Stalin,“ odpoví si a pro jistotu dodá: „A jestli se na to chcete ptát, tak já o dnešku mluvit nebudu. Dobrý Putin? Špatný Medveděv? Historie ukáže!“ Vojenský chemik 362. střelecké divize v Omsku, profesor a doktor přírodních věd, žije na konečné moskevského metra Jugo-Zapadnaja a o válce mluví jako o práci, po níž se mu vlastně občas i zasteskne. Po roce 1945 se s vědeckým zápalem oddal sovětskému atomovému výzkumu a v roce 2009 oslavil šedesátku první ruské atomové pumy. Jeho čtyřicet let starou volhu mu před dvěma lety podpálili chuligáni ze sídliště, tak teď jezdí metrem. Díky vojenským zásluhám celý život zadarmo. Platí poloviční nájem v třípokojovém družstevním bytě, polovinu za teplo i proud, celkem si pochvaluje život střední třídy, za kterou se sám považuje, a na letošní oslavy na Rudém náměstí se nechystá, protože „je mi to daleko, už jsem si od pětačtyřicátého svoje odpochodoval a bolí mě nohy“.

I bez profesora Alexejeva se to veterány v Moskvě a na dalších dvaasedmdesáti místech velkého Ruska v tyto dny jen hemží. Do hlavního města Ruska, centra oslav, se sjížděli několik dnů předem, bylo o ně dobře postaráno a místní je vítali a oslavovali. Dýchala na ně mdlá vůně karafiátů a svítily neónové tabule s díky za velké vítězství ve Velké vlastenecké válce. To, co bychom u nás buď úplně odzívali, přinejlepším přetrpěli, to se tady spontánně slavilo. Hrdí Rusové udělali špalír. Při vojenské přehlídce na Rudém náměstí a pak Tverské třídě se brečelo, skákalo, mávalo, fotilo a křičelo „ura!“. Starci, pankáči i malé děti. Poprvé tudy pochodovali i sovětští váleční spojenci – Britové, Francouzi, Poláci a ve Vladivostoku americká námořní pěchota. Vojáci NATO prý pochodují pomaleji než ti ruští, takže společné pochody cvičili dlouhé dny nedaleko Moskvy. A v neděli na Rudém náměstí skutečně sladili krok na požadovaných pět přehlídkových kilometrů v hodině.

 

SLUNCE NAD MOSKVOU

Tak jako od roku 1945 už tolikrát hostila nazdobená tribuna na Rudém náměstí ty nejdůležitější z důležitých. Prezidenty, poslance, diplomaty, vojenské přidělence … Na rozdíl od předrevolučních dob se tu ale západní vojenští přidělenci fotili jen na památku do rodinných alb, a ne za účelem vojenské špionáže. „Ty velkolepé socialistické přehlídky bývaly skvělým zdrojem informací. Jednak se tu v době studené války dalo vysledovat, kam míří sovětský vojenský průmysl, a za druhé se z rozmístění aparátčiků na tribuně – podle vzdálenosti od vůdce – dalo poznat, kdo má moc a kdo je naopak právě v nemilosti,“ vypráví komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák, jenž v Moskvě trávil část dětství. Boris Jelcin v devadesátých letech zrušil strašácké vojenské přehlídky jako demonstrace síly. Slavilo se sice, ale decentně, skončila studená válka. To až jeho nástupce, Vladimir Putin, poslal zase na oblohu velmocenské stíhačky, vojenské vrtulníky a do ulic nosiče strategických raket, jejichž jediná hlavice by smetla s povrchu země ne jednu, ale klidně i tři tisíce Hirošim. Pro letošní oslavy si ruská garnitura navíc sjednala krásné letní počasí. Starosta Moskvy Jurij Lužkov se pro ty účely vyzbrojil jedenácti letouny s tekutým dusíkem a jodidy stříbra. V čase, kdy tohle píšu, se oficiálně neví, jestli si pán Bůh předpovídané deště a větry rozmyslel, anebo se prostě lekl. Nicméně v čase dech beroucí přehlídky strojů na zabíjení a strojů na přepravu dalších strojů na zabíjení zářilo nad Moskvou téměř letní slunce.

 

RUSOVÉ JSOU ZVYKLÍ

Zatímco se Honza Šibík tlačil při přehlídce na Rudém náměstí v jednom z prostranství ohrazených pro novináře, já stála na střeše Českého domu. Blíž k nebi, na němž ruské stíhačky malovaly státní vlajku, hřměly vojenské vrtulníky a piloti MiGů-29 drželi formaci ve tvaru čísla 65. Pod námi na Tverské třídě se zatím tísnil dav naskládaný nejen na chodnících, ale i střechách mobilních záchodků, rantlech zdejších domů a popelářských vozů. Show za miliardu dvě stě tisíc rublů si ale užívali především VIP hosté. Jenom takoví se totiž dokázali dostat do center dění. Rudé náměstí viděli při přehlídce kromě novinářů a politiků jen vojáci. Lid stál za mostem přes řeku a celou parádu sledoval z bezmála kilometrové vzdálenosti. Nicméně se radoval, jak to umějí právě jen patriotičtí Rusové. A možná ještě Američané, když mají z čeho. Místy až fanatické projevy radosti i hrdosti na znovu obnovenou sílu národa byly v neděli v moskevských ulicích k vidění v mnoha podobách. Největší vojenskou přehlídku od vítězství ve druhé světové válce hlídalo nesčetně víc policistů a vojáků než kdykoli předtím. Restrikce ve městě byly nevídané, ale nestěžoval si nikdo. Moskvané jsou na zákazy a omezení zvyklí. Nedělnímu vrcholu oslav předcházely tři zkoušky naostro, kdy armáda opakovaně zavírala hlavní třídu. Tak se v pracovních dnech změnila proslulá moskevská zácpa téměř v totální dopravní kolaps. Místo aut moskevských řidičů se po městě proháněla ozbrojená bojová technika rychlostí 18 kilometrů v hodině.

 

TRENIROVKA

Moskva je v čase oslav plná atrakcí. Alegorickými vozy počínaje, živými obrazy konče. Park vítězství, tradiční místo mládežnických víkendových pitek, se změnil v obrovské divadlo pod širým nebem. Na jevišti s olbřímími promítacími stěnami defilují za řízného pochodu rudoarmejci. Hudba utichá. Jeden z nich vystupuje z řady a oznamuje ženě, že její muž hrdinně padl. Ona v poryvech pláče padá k zemi. Zleva přibíhá chlapeček v krátkých kalhotách s laclem, objímá matku a taky se dá do pláče. Hudba znovu nabírá na síle, žena se zvedá, chlapec smeká čapku, rudoarmejci se semknou kolem osiřelé rodiny, jeden z nich nasadí polosirotkovi vojenskou lodičku na hlavu, zvedá ho na ramena a společně zpívají. O vítězství, hrdinství a budoucnosti. Na místech pro veterány posedávají a do rytmu si podupávají starší Moskvané. Protože je výheň, mají na hlavách čepice z novin a kapesníků. Následuje projev starosty. Mluví sice pravý starosta, ale je teprve sobota a tohle je generálka. Veteráni se tu posadí až zítra a všechno začne nanovo. „Eto trenirovka, vojditě,“ zve mě do zákulisí show televizní produkční Vasilisa. V osmi stanech se tu tísní stovky účinkujících ze živých obrazů. „Jsme studenti vojenské školy, tady vystupujeme a zítra pochodujeme i na Rudém náměstí. Je to tady super,“ pochvaluje si program sedmnáctiletý Maxim. Najednou vyvalí oči, bere mě za ruku, z kapsy druhoválečné uniformy tahá mobil. „Prosím tě, podrž mi tu flintu a vyfoť mě s Dimitrijem,“ táhne mě k mladému muži v černých kalhotách a bílé košili. Místní popová hvězda tu zazpívá jednu z válečných písní a pak odjede bílým bavorákem s černými skly. Na generálku se přišly podívat tisíce lidí, kteří se sem, do VIP zóny, zítra přes bezpečnostní rámy nedostanou. Tak jako ani na Rudé náměstí nebo Manéžní náměstí. Ta jsou nepřístupná už několik dnů, a turisté tak chrám Vasila Blaženého, Mauzoleum i Kreml vidí jen průhledem v mřížích dokonalého opevnění těchto dnů.

V podvečer dorazí do Parku vítězství delegace tádžických veteránů. Vysušeni sluncem vypadají mnohem starší než všichni ostatní. V tradiční pokrývce hlavy s dámskými brýlemi od Diora na nose přináší k památníku velkého vítězství květiny Sanginon Karim, veterán 1. ukrajinského frontu. Osvobodil Dněpropetrovsk, Žitomir, byl mnohokrát zraněn. Zatímco se nad Památníkem vítězství vznášejí igelitoví draci s postavami Batmana a Spider-Mana, které se tu dají vedle ruských standard, vojenských čepic a amerických stetsonů koupit v desítkách stánků, hlásí se ke mně Kachmanov Chamid. Bojoval na Dukle, poznal z naší řeči, že jsme někde odtamtud, a chlubí se medailí, již mu udělil osobně Ludvík Svoboda. Po památníku se svatým Jiřím lezou ruské děti, jejich rodiče se fotí s válečnými hrdiny a nad hlavou se nám všem tyčí vysokánský sloup, jehož každých deset centimetrů znamená jeden den velké války. Měří 148 metrů.

text:Pavlína Wolfová, Reflex 19/2010

 

 

WORKSHOP + NEWS
KNIHA JAN ŚIBÍK - DESET LET

 

KNIHA JAN ŠIBÍK - DESET LET 

ORIGINÁLNÍ, AUTOREM PODESANOU FOTOGRAFIÍ 

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

http://bit.ly/2myWHEh

DÁRKOVY POUKAZ - DIGITÁL 2017

TERMÍNY WORKSHOPU JANA ŠIBÍKA

NOVÝ TERMÍN: 9. 12. 2017 a rok 2018

10 hodinový workshop

Cena workshopu: 2500 Kč

Přihláška: sibik@volny.cz 

DÁRKOVY POUKAZ - MOBIL 2017

TERMÍNY WORKSHOPU JANA ŠIBÍKA

NOVÝ TERMÍN  10. 12. 2017 a rok 2018

Sedmihodinový workshop

Cena 1800 Kč

Přihláška:sibik@volny.cz

INSTAGRAM PHOTONEW
Instagram
31.01.2013
27.01.2013
26.01.2013
\
BOOKS FOR SALE

JAN ŠIBÍK -  DESET LET

VČETNĚ ORIGINÁLNÍ, AUTOREM

PODEPSANÉ FOTOGRAFIE

O ROZMĚRU 24X33 CM

VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 VÍCE INFO A OBJEDNÁVKA 

 http://bit.ly/2myWHEh

 

Deset let, tak se jmenuje nová kniha Jana Šibíka. Jak název napovídá, završuje desetiletou práci autora, jenž dlouhodobě formuje podobu české reportážní fotografie. Přírodní katastrofy, KLDR jako bizarní relikt komunismu, ale také arabské jaro, občanská válka na Ukrajině, a hlavně utečenecká vlna dosud nebývalých rozměrů, to jsou témata, jimž se Jan Šibík během uplynulé dekády věnoval. Ve svém celku se kniha stává svědectvím o proměně světa, k níž v tomto období došlo. Světa, v němž ideologie nesvobody a násilí hledají a nabývají novou tvář. V tom je zásadní myšlenkové poselství Šibíkových fotografií.


Text: Dan Hrubý

 

VIDEO  
JAN ŠIBÍK- HYDE PARK, ČT
This div will be replaced

Next videos:
1. INTERWIEV JANA ŠIBÍKA NA Z1
2. Šibík, Šíma - Revoluce v Egyptě, ale fakt né vážně
3. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 1. část
4. FILM "ĎÁBEL V NÁS" - 2. část
5. ZÁPLAVY V PÁKISTÁNU ŠIBÍK+ŠÍMA
 
 
Garážová vrata I Svěží vítr I Majla.cz I Tanec Ostrava I Mareti I Betonové výrobky I Slovenské reality